Úvod
Aktuality
Koncerty
Historie
Alba
Fotky
MP3+Video
TOP 11
Odkazy
Ostatní
Kniha hostů
 
 
       

Kompilace: EXTRACK

Vydáno: 2002

Toto album je výběrem toho nejlepšího a původně bylo neprodejné a určeno pouze pro prezentační účely (producenti, sponzoři atd.). Název alba je Extrack nikoliv Extrakt a znamená, že je to výběr z TRACKů (tedy zvukových stop). Remasterováno: audio-video studio Krápník

Za Krále
Mac Leod
Terasy
Ještě
Transplantace
Láska a kříž
Sedm ran
Jehla
Nasedej
Táhni pryč
Klauni
Krádež
Jed

Zpěv: Miroslav Spilka
Kytara: Marek Andrejší
Kytara: Viktor Löffler
Basa:
  Josef Vláčil
  Michal Březina
  Michal Holubík
Bicí:
  Vlastislav Vláčil
  Robert Vémola



































ZA KRÁLE

(Andrejší / Andrejší)

Bouře už se blíží, začíná blesků rej, na zteč vojska míří, nádech to zlověstnej. Nenechaj klid zbraním, už duní salvy z děl, na bojištích svádí boj na tisíce těl. Všichni maj svý pány, za který i zemřít chtěj, jenom slova chvály na krále z úst vojáků zněj. Zástavy a královský erb - znaky svýho krále - každý bojovník dobře zná, nutí ho jít dále. Dusot kopyt koní strach lidem nahání, spoustu jejich polí v plameny promění. Kruté boje sílí, krev teče potokem, chvíle vyčkávání střídá se s útokem. Všichni maj svý pány, za který i zemřít chtěj, jenom slova chvály na krále z úst vojáků zněj.

MAC LEOD

(Andrejší / Spilka)

Hromy a blesky nad vrcholky skal, snad ze všech stran jde Mac Leonův klan, ležící postavy, bojový řev, sváry a hněv, na zbroji krev. Jeden z Mac Leodův je tu sám, boj se mu stále vyhýbá. Smrtka se zjevila, Cagen tu je, vyráží vpřed, meč vytahuje, obrovská síla smrtící zbraň, strašlivou ránu mu zasazuje. Zabitý Conors žije dál, jakoby Satan při něm stál. Conors Mac Leod přátele má, on žije dál, oni umírají. Kde je Breda, kde je Ramiréz, nesmrtelní přežívají. Tak přišly války a změnil se svět, je tu Mac Leod i Cagen tu je, a tak se blíží poslední zteč, kdo život svůj vybojuje. K zemi jde tělo bezhlavé, Conors odvádí děvče své.

TERASY

(Andrejší / Spilka)

Co je nám do zákazů. Co je nám do lidí. Chcem se smát a chceme žít. Tak to každý cítí. Ze všech teras činžáků, na svět člověk vidí. A tak spolu hledíme dolů. Jsou tam pušky vojáků a lidé, co maj přání. Zapomenout na válku a žít. Zbraní proti životu a láskou proti zbraním. Žádají jen jistotu nám, vzdej jim za to dík. Jedna z cest je jistá. A taky dost pohodlná. Z terasy se dívat na jiné jak bojují. Za tebe i za kytaru, za náš smích za štěstí. Bojují a někdy i mrtví jsou. Tak už běž a nečekej. Spoj s nimi svá přání. Spravedlnost nevolej, musíš za ní. Tak ty schody seběhni a nebudeš tam sám. Svět je obraz konkrétní, my jsme jeho rám.

JEŠTĚ

(Andrejší / Gaďourek)

Ještě máš nebe nad hlavou, ještě znáš vodu průzračnou, stín stromů, co před sluncem tě skrývá. Z moře znáš jenom čistou pláž, z pralesů - řekni co znich máš ? Ať je kácí, ještě dost jich zbývá. Svět bláznů a nic víc, oči přimhouřený, tohle jde mimo mě. Dobře vím, co chceš říct, ještě velký je svět, ještě dá se tu žít. Zkus najít nebe bez mraků, bez kouře, sirných oblaků, země svou tvář čím dál tím víc skrývá. Z pahýlů lesy nevidíš, za UV filtrem najdeš skrýš, plynový masky - jo, to nám ještě zbývá. Žárem svým slunce nás pálí, z ropných skvrn moře umírá, dým a plyn, plíce se dáví, klenby stín ozón užírá. Málo dnů, stačilo sto let, modrá zem v křečích se svírá, prázdno snů, není cesty zpět, poslední rekviem zpívá.

TRANSPLANTACE

(Andrejší / Andrejší, Spilka)

Zase chcíp jeden nevinnej, abys moh ještě chvíli žít na světě, ty na to máš, ty prase. Pro prachy se lidi zabíjej, za prachy je možný i nemožný no tak plať, levně život nekoupíš. Orgány tvý jsou prohnilý, chceš dýchat dál. Za srdce si zlatem zaplatíš, do kapsy musíš šáhnout níž, olraid, připravte sál na zákrok. Vyřežou nemocný srdce tvý, zdravej kus jej brzy nahradí zítra zas, zas budeš žít jako dřív. Milionář už je na sále, má prachy a taky na mále, má ještě přání vidět slunce, doktor si umývá ruce. Pacient teď rychle usíná, nevinná obět umírá. Srdce bije v cizí hrudi u konce svinstvo je.

LÁSKA A KŘÍŽ

(Andrejší / Gaďourek, Spilka)

Máš v očích stíny katedrál, svíce cítím, tvůj dotek chci znát. Tvé dlaně svírají upocený kříž, nevinná hoříš tmou, kdy se to zlomí v nás dvou. Máš svůj svět, tak proč ti ho brát, čítáš zákon, já chci milovat. Je brzy, chceš mi říct, dál šílím touhou, dál ve mě vidíš hřích, kdy se to zlomí v nás dvou. V modlitbách si často sníš, jak uznávám svatej kříž, k čemu je mi otčenáš, ty se modli, ty ho znáš. Ne, nejsem svatej, jen nechej si ten kříž, ne, nejsem svatej, mě už holka nezměníš, ne, nejsem svatej, dál přesto chci tě mít, ne, nejsem svatej, mě už holka nezměníš. Hřích, hřích, strach všude kolem, noc,noc, zas růženec pálí, mříž, mříž a klíč je zlomen, dost, dost, křičím ze spaní. Já nejsem svatej, ...

SEDM RAN

(Andrejší / Spilka)

Přináším zprávu vám, co pravil svatý Jan, že sedm ran, sedm posledních pohrom, se prý chystá na hlavy nehodných. Slyšel tam mocný hlas, jak praví andělům, co čeká nás, co mají vykonat a proč, tak poslouchej, toť trest za činy a skutky Tvé. Je možná ještě čas proroctví tohle odvrátit, přemýšlet, zpytovat svědomí. Rány se nezhojí, krví se naplní oceán, řekami protékat bude krev nevinných. Ví, že příští království vznikne na troskách, žít budou vyvolení, zhyne zvěř dravá. Slunce nás spálit má, trůn šelmy se zahalí temnotou, vyschne tok Eufratu, města se propadnou.

JEHLA

(Löffler, Andrejší, Spilka / Spilka)

Máš za sebou jehly velkoměsta, taky dlouhou cestu do lesů, jsi vyroben z omamnýho těsta, chceš to změnit sám a bez keců. Nechceš publikum na svý cestě zpátky, bude to těžký a nebude to krátký. Máš několik starých dobrých přátel, co ti drogy pod nos nestrkaj, tvá minulost velký černý kráter, ruce se klepou, neposlouchaj. Celta nad hlavou, k ránu těžký absťák když se ti uleví, je to malý zázrak. Znáš jenom stín svůj a stromů, až bude po všem, pak půjdeš domů. Ještě pořád v tom lítáš, někde tam v dálce svítá.

NASEDEJ

(Andrejší / Andrejší)

Když už doma nemáš stání, přemýšlíš, jak zmizet ven, říkáš si, "Tak co mi brání", utíkej z těch čtyřech stěn, dej svý káře další šanci, nenechej ji dlouho stát, na plakátech zvou tě k tanci, dneska necháš nudu spát. Nasedej, nasedej, dneska večer bude hej, nasedej, nasedej, nikdo ti nebrání, nasedej, nasedej, žádný trable nevnímej, nasedej, nasedej, dnes večer nepůjdeš spát. Vyrážíš a nemáš zdání, co se večer bude dít, najednou však znenadání, na cestě chce dívka vzít, v tu ránu máš brzdu rád, noha padá na pedál, stačí jenom jeden pohled a už víš, co bude dál.

TÁHNI PRYČ

(Andrejší / Andrejší)

Tak už je to tady, stará má mě zradila, v mý posteli cizí mužskej, řekni, kdes ho sbalila. Po nocích se dřu jak vůl, abys měla z čeho žít, ty se s jiným klidně couráš, máš chuť, proč si neužít. Táhni pryč, já už ti nevěřím, táhni pryč, pakuj se ke dveřím, táhni pryč, ty couro špinavá, táhni pryč, zlá jseš a prolhaná. Vycítilas asi prachy, zkoušelas to na mě hrát, pod pódiem krásný oči, prý jen mě chceš milovat. Proč já blbec naletěl jsem, na tvý oči nevinný, kdybych věděl, co jsi zač, tak jsem dávno u jiný.

KLAUNI

(Spilka / Spilka)

Klauni všech manéží, baviči, komici, přichází na scénu svou, s úmyslem nezištně naladit, napravit, ztracenou náladu tvou, tak už jdou. Lidé se dívají, smutně si zpívají, písničku starostlivou, o daních, o dětech, o platech, o bytech, že život není už hru, není hrou. Jé, klauni pláčou, já je viděl stát, v řadách na sociálkách. Když děti spinkaly, klíčema cinkali, hromadně na náměstí, ruce si podali, všechno si srovnali, konečně budou zas svý. V sobotu zpívali, potom se vyspali, v pondělí šli zase dřít, něco se změnilo, něco se zazdilo, za něco musíme žít, jako dřív. Slzy se tlačí do očí, zloději něco votočí, lidé když na noční jsou, jeden má jazyk na vestě, druhá je stále na cestě, honí se za prachama, za prachama. GP………………Láska a pravda zvítězí, že?

KRÁDEŽ

(Andrejší, Spilka / Spilka)

Jedem na plnej plyn, rychlejší než svůj stín, zrcadla na očích má, plechovku od coly odhodil do polí a tak mu další podávám. Míříme k stopařkám, no tak zastav a bude fajn, jsou nádherné, no tak zastav povídám. Vstupují do vozu, zahlédl jsem kozu, jsou jen tak lehce oděné, sukýnky skoro ne, kalhotky růžové, doufám že budou přítulné. Mám ruku tam, kde často nebývá, má Andrea, své vnady neskrývá. Zastávka v hotelu, čekám na posteli, holky se prý připraví, náhle mi dochází, proč holky odchází, právě nám s autem odjíždí.

JED

(Andrejší / Spilka)

Nad zemí se snáší noc, kdo má prachy ten má moc, krátí život, krátí dech nám. Beztrestně se odehrává, každodenní zabíjení, je jedno koho zabíjí města výparů. Každý z nás má svíci svou, hoří rychle hoří tmou, svítání se nedočkáš, co dál. Ozónová díra tvoří lidem mrtvý stín, jak dlouho to vydržíme, lidé tak co s tím. Dýcháme a pijeme jed, alkohol a kouře z cigaret, Ďábel tančí nad propastí na jejímž dně leží svět, máma s tátou dítě hledají, výrobce se ničím netají, svět je pomník padlejch vojáků před smrtí. Já nevím sám, co mám vlastně podniknout, jsem zvyklý poslouchat a hlídat čas, jsi přece lid, tak nenech se oblafnout, ať není potopa po nás. Skoč do vany, jedy už tě žerou, proč zrovna ty, proč nám život berou, jak prase jde každý na porážku sám, já mám strach, že je konec to vám povídám. Svět prokletý, pro prachy sám se zničí, co pomůže, když pár lidí křičí, příští věk bude zas doba kamenná, dlouho země bude lidí zbavená.